Již ze samotné povahy a smyslu sociálního dialogu vyplývá, že v sobě nese jistý potenciál konfliktu, neboť strany sociálního dialogu v řadě případů vystupují jako představitelé odlišných, resp. zcela protichůdných, postojů. Ideální situace nastane, je-li tento střet vyřešen nalezením kompromisu (např. uzavřením kolektivní smlouvy), jenž představuje uspokojivé řešení pro obě zúčastněné strany. Může ovšem dojít k tomu, že souhlasného postoje sociálních partnerů se nepodaří dosáhnout a sociální dialog tak přeroste ve skutečný konflikt mající povahu právního sporu. Tyto spory pak při splnění určitých souvisejících podmínek nazýváme kolektivními pracovními spory.